MILEVSKÝ VYHLÍDKOVÝ OKRUH v celkové délce 20 km byl milevskými značkaři vyznačen koncem sedmdesátých let.

Z náměstí je přístupný po červené, modré nebo zelené značce. Celý je vyznačen žlutou barvou. Nastoupit na něj je možné kdekoli, pokračovat lze libovolným směrem a kteroukoli cestou nebo silnicí je možné se zase vrátit do města.

Trasa vede zajímavými místy s pěknými vyhlídkami na Milevsko, její profil si můžete prohlédnout zde: .
Členové základní organizace ČSOP Milevsko vytvořili na tomto okruhu Vlastivědnou naučnou stezku, na níž umístili celkem 23 zastávek s informačními tabulemi.
Výchozím místem je tabule u Píseckého předměstí a konečným tabule v lipové aleji u hájovny Hajda.

Na každé zastávce Milevského vyhlídkového okruhu jsou umístěny původní informační tabule, na několika jsou doplněny novými, vybudovanými ve spolupráci Města Milevska a podniku Lesy České republiky, s.p. (kliknutím na obrázek si ho zvětšíte).
Pokud budeme procházet po Milevském vyhlídkovém okruhu ve směru jednotlivých tabulí, budeme pokračovat přes tzv. staré sídliště, budované zde současně s výstavbou továrny po roce 1948 směrem k borovému lesíku zvanému Dehetník. Projdeme podchodem pod tratí kolem tzv. polního kazu. Je to místo, ostrůvek, kde skalní podloží vystupuje na povrch a kde leží i velké balvany ohlazené erozí do bochníkovitého tvaru. Zajímavá je zde i květena, protože zde našly útočiště i druhy, které v okolí v důsledku lidské činnosti vymizely, a teplomilnější druhy, kterým toto prostředí vyhovuje.

Podél potoka přijdeme k chráněnému přírodnímu území, což je vlhká louka se zachovanými zbytky porostů cenných lučních rašelinných společenstev.

Odtud procházíme polní cestou do lesa a zde se na několika informačních tabulích seznámíme s životem v lese. Informace jsou především o stromech, které zde rostou, dále o mraveništích, které zde můžeme vidět a ptácích, kteří zde hnízdí v dutých stromech.

Lesní cestou přideme k rybníku Pytlák (4,5 ha), obklopenému starým borem,kde si můžeme udělat první zastávku. Nejhezčí pohled na hladinu rybníka je z palouku na jeho západním břehu, který je ale silně podmáčený od přitékajících potůčků.
Na jednotlivých informačních tabulích jsou informace o užitečnosti městské zeleně, problematice ochrany přírody, stromech a životě v lese, i přírodě v okolí rybníka Pytlák.

Od rybníka nás značky zavedou k městské čistírně odpadních vod, rekonstruované v roce 1999, přes kterou je odváděna vyčištěná odpadní voda do Milevského potoka a s ním do říčky Smutná (přírodní památka cca 4 km po proudu).

Cesta stoupá a jdeme kolem továrních objektů ZVVZ a.s. k železničnímu viaduktu (technická památka z roku 1889). Na zastávce v místě s vyhlídkou na kotelnu ZVVZ a.s., která zásobuje teplem nejen závod, ale i sídliště, je zamyšlení nad znečišťováním ovzduší.

Cestou od dvora Staňkov na návrší Židovna se na další zastávce dozvíme o úloze zeleně v zemědělské krajině a prohlédneme si Milevsko od východu. Je odtud pěkný výhled do otevřené krajiny v jižním směru a na Šibeník a Zvíkovec na západě.

Poblíž hájovny je starý židovský hřbitov založený počátkem 18. století.

Přijdeme k areálu kláštera, kde si kromě klášterní basiliky prohlédneme i Městské muzeum a klášter založený v roce 1187. Nejstarší je část severní stěny kostela sv. Jiljí, postavená z kvádříků kolem roku 1140, a o několik let mladší krásná románská čtyřhranná věž u kostela na hřbitově, která byla určena i k obraně sídla.
Pokud zde odbočíme ze značené cesty a vydáme se cca 300 m na sever, přijdeme k pomníku, který připomíná morový hřbitov z roku 1771-2.

Po prohlídce areálu kláštera si přečteme o povodí Milevského potoka, který je největším přítokem Smutné v povodí Lužnice.
U kláštera si všimneme ještě památného stromu, velkolisté lípy, staré asi 350 let (obvod kmene přes 500 cm). Na druhém břehu potoka je starý park Bažantnice se staletými duby. Cesta vede dále po úpatí návrší Vinice (dříve zde řeholníci pěstovali révu) kolem lomu Na Vinici, kde se těžila žula již ve 12. století ( byla určena na stavbu klášterních objektů a později též na pilíře železničního viaduktu).
Pokračujeme po břehu bývalého velkého rybníka (po protržení hráze roku 1840 byl zrušen) proti proudu Milevského potoka, vytvářejícího v kamenitém korytě peřeje. Kolem rybářských sádek se dostaneme ke Korunskému rybníku, kde si příjemně odpočineme a občerstvíme se.

Cestou k hájovně Spálená se dozvíme o léčivých hajních bylinách, tvořících bylinné patro lesa. Tato část cesty je botanicky nejzajímavější. Cesta lesem vede kolem hájovny Spálená k dalšímu chráněnému území u rybníka Boukal, kde je i stejnojmenná hájovna. U tohoto menšího lesního rybníka s rozsáhlými porosty rákosin a ostřic, žije mnoho druhů vodních ptáků a obojživelníků.

Polní cesta končí u silnice (Tábor – Plzeň), přejdeme po spojce na silnici vedoucí na Zvíkov, ze které po 500 m odbočíme na polní cestu na vrch Šibeník. Zde bylo městské popraviště , kde byli, podle zápisů ve Smolné knize města Milevska, odsouzenci nejen věšeni, ale i stínáni a zahrabáváni za živa. V lese jsou patrné vyvýšeniny, jde patrně o hroby odsouzenců. Ze Šibeníku (532 m n.m.), je pěkný výhled na Milevsko a ze západního okraje lesa i směrem k údolí Vltavy.

Nejvyšším bodem celého okruhu je zalesněný vrch Zvíkovec (542 m n.m.). Jeho východní okraj poskytuje velmi pěkné výhledy na město a Milevskou pahorkatinu, která tvoří rozvodí mezi povodím Lužnice a Vltavy.

Odtud je to již jen kousek na Hajdu, kde ve stínu starších buků najdeme odpočinkový kout. Poslední informační tabule nás seznámí s historií lipové aleje, která tvoří závěrečnou část cesty z kopce k Píseckému předměstí. Zde se okruh uzavírá.